Východiska rozvoje obce

12.10.2012 14:16

Rozvoj obce je dlouhodobý proces vyváženého a udržitelného zlepšování situace sídla a jeho okolí a je podmíněn koncepčním a promyšleným přístupem k socioekonomickým jevům zde probíhajícím. Základními prvky působícími na možnosti rozvoje obce, ve smyslu aktivní snahy o uvedené zlepšování, jsou její ekonomické dispozice (rozpočtové možnosti a majetková základna), lidské zdroje (představitelé a pracovníci obce, občané a podnikatelé schopni působit jako iniciátoři a realizátoři rozvojových aktivit) a „vize“ rozvoje, tj. vyjádření žádoucího stavu a cílů rozvoje jako součást rozvojové koncepce. To vše v kontextu a součinnosti s širším prostředím ovlivňujícím podmínky rozvoje – jako je poloha a dostupnost obce v komunikačních systémech a přírodní prostředí i územně-technická vybavenost.

 

Schéma základní rozvojové rozvahy obce a formulace vize a rozvojových záměrů

 

Ekonomické dispozice

Úvodní úvaha nad každou rozvojovou činností obce si klade otázku ekonomické reálnosti, tj. zda si to obec může dovolit, jaké k tomu má hmotné prostředky, jaké budou provozní nároky apod. Musíme tedy analyzovat rozpočtové prostředky a majetek obce, a to nejen samostatně, ale i ve vzájemné vazbě.

Rozpočtové hospodaření

Hlavním úkolem obce ve finanční oblasti je zajistit dostatek finančních zdrojů na jí svěřené úkoly a na další rozvojové potřeby. V současném modelu financování obce ze základního souboru příjmů (daňové a nedaňové) financují běžný provoz a realizace větších rozvojových akcí je téměř vždy závislá na dotacích. Zatímco daňové příjmy jsou dané zvnějšku, nabízí příjmy nedaňové širokou škálu možných přístupů, zároveň se jejich maximalizace může ocitat na hraně plnění role obce. Jde především o oblast podnikání či poskytování služeb za úplatu. Uvážlivé hospodaření s obecním majetkem může být vedle plnění strategických cílů významným zdrojem příjmů. Kapitálové příjmy jsou pouze nahodilé a jsou úzce spojeny s prodejem obecního majetku. Nejvýznamnějším ovlivnitelným zdrojem je oblast dotačních příjmů. V praxi se ukazuje, že na dotační příjmy (s výjimkou dotací v rámci souhrnného dotačního vztahu) mají mnohem větší vliv než ekonomické faktory vlivy mimoekonomické (schopnosti managementu obce, informovanost, politické faktory apod.), i když schopnost spolufinancování jako základní podmínky přijetí dotace nelze opominout. 

Analýza rozpočtového hospodaření je standardním procesem, kdy jsou sledovány a interpretovány z členění příjmů a výdajů vycházející finanční ukazatele. Z nejčastěji používaných ukazatelů lze jako významné pro rozvojové úvahy uvést a okomentovat:

  • Poměr běžných příjmů a běžných výdajů: Vypovídá o poměru běžných příjmů a běžných výdajů. Říká, zda obci po financování základních činností ještě zbývají prostředky na investice, či ne. Je třeba, aby provozní výdaje byly kryty opakujícími se příjmy.
  • Podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích: Dává jednoznačnou informaci o investiční aktivitě obce. Na rozvoj majetku obce, jako základu pro uspokojování potřeb občanů, je třeba vynakládat určitý podíl z celkových výdajů. Obecně se doporučuje dlouhodobý průměr podílu kapitálových výdajů na přibližně 20–30 %, záleží však na aktuální vybavenosti obce. Lze předpokládat, že větší celkový objem kapitálových výdajů vytváří příznivější podmínky pro další rozvoj obce. To platí jen do jisté míry. Nadměrné kapitálové výdaje mohou svým dopadem na dlouhodobé rozpočtové hospodaření obce naopak destabilizovat finanční rovnováhu obce.
  • Ukazatel dluhové služby: Vyjadřuje poměr splátek úvěrů (dluhové služby) ke skutečnému objemu běžných příjmů (dluhové základny) za daný kalendářní rok a vypovídá o schopnosti obce uhradit svůj dluh, nebo spíše o každoroční zátěži opakujících se příjmů.

Majetková základna

Majetek obce je základním předpokladem pro výkon samosprávy a významným znakem nezávislosti obce. Je nezbytný pro poskytování veřejných služeb, může sloužit ke zvyšování příjmů pronájmem nebo jednorázově prodejem, lze jej využívat k podpoře podnikání a k regulaci podnikatelské činnosti. Z hlediska rozvojových záměrů je majetek buď základním vstupem, kdy tvoří prostor pro realizaci určité činnosti, nebo vzniká nový majetek jako výstup investičního projektu.

Hospodaření s majetkem musí být zejména provázané s koncepčními dokumenty, tj. přispívat k plnění celkových rozvojových cílů obce, a dlouhodobé, tj. sledovat a předjímat vývojové trendy a s předstihem se připravovat na řešení majetkových potřeb obce.

Majetkové hospodaření je úzce spojeno s finančním, resp. rozpočtovým hospodařením. Poeticky řečeno, majetek je podnoží pro fungování obce, finanční prostředky (rozpočet) jsou vláhou pro fungování obce. Z toho vyplývá nutnost posuzovat jednotlivé majetkové změny s ohledem na širší ekonomický rámec obce a zejména zohlednit krátkodobé i dlouhodobé dopady rozvojových záměrů do rozpočtového hospodaření.

Lidské zdroje a spolupráce

K uskutečnění jakéhokoliv rozvojového záměru jsou třeba jeho realizátoři, tj. lidé, kteří ho vymyslí, shromáždí na něj prostředky, budou řídit jeho realizaci a nakonec ho vyhodnotí. Reálná možnost uskutečnění projektů spočívá jednak v kapacitách na jeho zvládnutí, jednak v ochotě cílových skupin a dalších aktérů na projektu participovat. Existují však značné rozdíly v nárocích investičních a neinvestičních projektů.

V obecné rovině můžeme rozlišit několik typů subjektů podle vztahu k řešenému problému či k připravovanému projektu:

  • Podílející se (Shareholders), tj. subjekty, které jsou hlouběji zapojeny do procesu řešení či přípravy, podílí se na něm (např. spolupracující obce a podnikatelé).
  • Zainteresovaní (Stakeholders), tj. subjekty, na které bude jistá aktivita působit (např. občané a jejich sdružení, návštěvníci aj.).
  • Dotčení (Placeholders) – myšleno na územním principu, tj. subjekty, v jejichž zájmovém území se aktivita realizuje (např. krajský úřad, správa chráněné krajinné oblasti či národního parku, ministerstvo).

Zařazení subjektů do jedné ze zmíněných skupin není absolutní, nýbrž závisí na tématu či situaci. Dochází také k prolínání jednotlivých pozic. Dále můžeme rozlišit aktéry z veřejného sektoru, komerčního (podnikatelského) sektoru a sektoru občanského. Spolupráce aktérů z různých sektorů je motivována zejména jejich rozdílnými předpoklady pro poskytování služeb a tedy vhodností pro výkon jednotlivých společenských úloh. Dochází tak k většímu využití silných stránek a eliminaci stránek slabých. Rozvoj souvisí s možnostmi a „silou“ jednotlivých aktérů. Významní aktéři mají obvykle dostatek kapacit lidských či finančních pro podporu vlastního rozvoje, ostatní subjekty, např. malé obce, neziskové organizace, drobní podnikatelé jsou v řadě oblastí silně limitováni. Pro tyto aktéry se spolupráce stává klíčovou příležitostí pro zlepšení vlastní situace.

Vize rozvoje

Vize rozvoje vyjadřuje žádoucí stav rozvoje a je jistou esencí rozvojové koncepce. Koncepce (rozvojová strategie) konkretizuje vizi pomocí cílů a souboru opatření, jimiž aktéři budou moci usměrňovat vývoj obce k žádoucímu stavu. Na základě ekonomických dispozic a lidských zdrojů lze stanovit možnosti realizace rozvojových záměrů, na základě koncepce dochází v daných omezeních k výběru takových záměrů, které naplňují vizi a plní koncepci.

Zpracováno na základě: Binek, J., Galvasová, I., Svobodová, H., Holeček, J., Chabičovská K. Obec a její rozvoj v širších souvislostech (certifikovaná metodika Ministerstva zemědělství č. 1/2012). Brno: GaREP, spol. s r.o., 2009, ISBN 978-80-904308-2-2.

Zpět

Vyhledávání

Fotografie použita dle Creative Commons David_Yannick  © 2009-2018 Asociace regionalistů z.s., e-Rozvoj.cz, s.r.o. Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode