Samospráva

24.11.2011 22:44

SAMOSPRÁVA je veřejná správa vykonávaná jinou institucí než státem. Je relativně samostatná, nezávislá na státu. Relativnost samostatnosti však vyplývá ze skutečnosti, že stát vytváří pro samosprávu podmínky pro její fungování, takže její nezávislost z tohoto důvodu není absolutní.

Samospráva vzniká ze sebeomezení státu – omezuje držitele státní moci. Stát bez samosprávy může existovat, samospráva bez státu však ne. Některá mocenská rozhodnutí samosprávy jsou vykonatelná jen za pomoci státního donucení (policie, armády). Stát zasahuje do samosprávy tím, že tvoří zákony, do samotných rozhodnutí samosprávných orgánů však zasahovat nemůže. Zasáhnout může pouze v případě, vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.

Samospráva se dělí na územní a zájmovou.

 

1 ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA

ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA je dána Ústavou. Ta určuje za základní územní samosprávné celky obce a jako vyšší územní samosprávné celky kraje. Územní samosprávou rozumíme prostorově ohraničený funkční celek, který má právo samostatně hospodařit, nakládat se svým majetkem a samostatně rozhodovat o svých záležitostech. Pokud je toto právo ze strany státu porušeno, mohou územní samosprávy proti nezákonnému vměšování podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu ČR (podle Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., čl. 87, odst. 1, písm. c) a podle Zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., § 72, odst. 1, písm. b))
 

 

1.1 OBCE

OBEC je základním územním samosprávným celkem, jehož zřízení a fungování se řídí zákonem o obcích č. 128/2000 Sb.

Charakteristickými znaky obce jsou:

  • Vlastní území (územní základ) - území obce tvoří jedno nebo více katastrálních území.
  • Vlastní obyvatelstvo (personální základ) – je tvořeno osobami s trvalým bydlištěm v dané obci nebo osobami, kterým bylo uděleno čestné občanství obce.
  • Vlastní majetek a hospodaření dle rozpočtu (ekonomický základ) – obcím byl předán majetek státu dle zákona č. 172/1991 Sb. (zákon o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí). Obce sestavují vlastní rozpočet a hospodaří podle něj.
  • Právní subjektivita a právotvorba (právní základ) – obce jsou veřejnoprávními korporacemi, jsou právnickými osobami, které vystupují v právních vztazích svým jménem a nesou odpovědnost vyplývající z těchto vztahů. Obce mohou vydávat právní předpisy – nařízení obce (v přenesené působnosti) a obecně závazné vyhlášky (v samostatné působnosti).
  • Právo na samosprávu – obcím právo na samosprávu zaručuje Ústava. Jde o právo spravovat své vlastní záležitosti samostatně prostřednictvím přímé nebo zastupitelské demokracie (místní referendum nebo obecní zastupitelstvo).
  • Soustava orgánů – prostřednictvím soustavy orgánů je zajišťován chod obce. Tvoří ji: zastupitelstvo obce, rada obce, výbory zastupitelstva, komise rady, starosta, obecní úřad.

Zákon o obcích rozlišuje samostatnou a přenesenou působnost obce. Do samostatné působnosti obce patří zejména záležitosti uvedené v § 84, 85 a 102 zákona o obcích (pravomoci zastupitelstva a rady obce), s výjimkou vydávání nařízení obce. Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. V přenesené působnosti plní obce úkoly, které jim zákonem svěřil stát, jsou tedy v určitém rozsahu závislé na výkonné moci.

Rozeznáváme několik typů obcí.

  • Vesnice je menší obec zpravidla zemědělsky zaměřená.
  • Historickou kategorií obce je městys. Původně to byly obce s právem pořádání týdenních a dobytčích trhů pro místní občany i obyvatele okolních vesnic. Městysem se už nemůže žádná obec stát, pokud jím dodnes není.
  • Obec, která má alespoň 3.000 obyvatel, je městem, pokud tak stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády.
  • Statutární město je město zvláštního významu. Charakteristickým znakem statutárních měst je, že se dělí na obvody a části, které jsou samosprávné. Nejstarším statutárním městem v ČR je Liberec (1849), v roce 1850 se statutárním městem stala i Plzeň a také Praha. Praha má specifické postavení – je statutární město, kraj a zároveň i hlavní město. Neřídí se zákonem o obcích, ale zákonem o hlavním městě Praze č. 131/2000 Sb. Obecní úřad statutárních měst se nazývá magistrát, v jeho čele stojí tajemník, jen v Praze je to ředitel. Česká republika má celkem 24 statutárních měst vč. Prahy.

Orgány obce mají reprezentativní úlohu (zejména ty volené – zastupitelé, radní, starosta). Vyjadřují se do médií, organizují setkání a vytváří podmínky k rozvoji vztahů s vnějším okolím. Úřednická složka vykonává v samostatné působnosti úlohy, které rozhodli zastupitelé, a v přenesené působnosti zajišťuje úřednickou agendu, tzn. běžný každodenní styk s veřejností.

ZASTUPITELSTVO je nejvyšší rozhodovací orgán obce. Je to jediný orgán obce, který je ústavně zakotven. Členové zastupitelstva jsou voleni na 4 roky, počet členů je 5 – 55. Rozhodujícím kritériem pro stanovení počtu členů je stav obyvatel obce k 1. lednu roku voleb[1].

Zastupitelstvo rozhoduje ve věcech v samostatné působnosti obce. Dle zákona o obcích je zastupitelstvu vyhrazeno:

  • schvalovat rozpočet obce a závěrečný účet obce,
  • schvalovat program rozvoje obce,
  • zřizovat a rušit příspěvkové organizace a organizační složky obce, schvalovat jejich zřizovací listiny,
  • vydávat obecně závazné vyhlášky obce,
  • rozhodovat o vyhlášení místního referenda,
  • navrhovat změny katastrálních území uvnitř obce, schvalovat dohody o změně hranic obce a o slučování obcí
  • zřizovat a rušit výbory, volit jejich předsedy a další členy a odvolávat je z funkce,
  • volit z řad členů zastupitelstva obce starostu, místostarosty a další členy rady obce (radní) a odvolávat je z funkce, stanovit počet členů rady obce,
  • zřizovat a zrušovat obecní policii,
  • rozhodovat o spolupráci obce s jinými obcemi a o formě této spolupráce,
  • rozhodovat o zřízení a názvech částí obce, o názvech ulic a dalších veřejných prostranství, udělovat a odnímat čestné občanství obce a ceny obce,
  • rozhodovat o zrušení usnesení rady obce,
  • rozhodovat v dalších věcech, které si podle zákona o obcích vyhradí, s výjimkou pravomocí vyhrazených radě obce.

Zastupitelstvo je povinno zřizovat FINANČNÍ A KONTROLNÍ VÝBORY. Finanční výbor především hospodaří s majetkem a finančními prostředky obce, kontrolní výbor kontroluje dodržování právních předpisů ostatními výbory a obecním úřadem na úseku samostatné působnosti, plnění usnesení zastupitelstva a rady a plní další úkoly dané zastupitelstvem. Výbory jsou poradní orgány zastupitelstva, jejich rozhodnutí jsou pouze doporučující, nikoli závazná. Jsou složeny z nečlenů zastupitelstva až na předsedu výboru, který musí být členem zastupitelstva (nesmí to však být předseda nebo místopředseda).

RADA OBCE je jako výkonný orgán zastupitelstva zřizována vždy s výjimkou menších obcí (zpravidla do 10.000 obyvatel), jejichž zastupitelstvo čítá méně než 15 členů. Členové rady jsou starosta, místostarosta a radní, kteří se volí z řad zastupitelů. Jejich počet je lichý a nesmí přesáhnout 1/3 počtu zastupitelstva. Tvoří ji nejméně 5 a nejvíce 11 členů. Rada obce připravuje podklady pro zastupitelstvo, schvaluje body k jednání, je přípravným orgánem zastupitelstva. Rada obce pak může zřizovat iniciační a poradní orgány, tzv. komise (např. přestupkovou komisi apod.).

Obec vždy reprezentuje STAROSTA. Ze své činnosti se však zodpovídá zastupitelstvu a radě obce. V rámci přenesené působnosti zřizuje starosta zvláštní orgány obce (např. přestupkovou nebo povodňovou komisi). Zastupitelské výbory a komise rady vykonávají činnosti pouze v rámci samostatné působnosti. Zákon však ukládá nejen vznik nebo zřízení určitých organizačních jednotek v rámci fungování obce, ale vymezuje také oblasti jejich působnosti, kompetence a pravomoci.

Každá obec má OBECNÍ ÚŘAD, který tvoří starosta, jeho zástupce (místostarosta), tajemník obecního úřadu, jestliže je tato funkce zřízena, a úředníci. Úřad je zpravidla členěn na odbory, které mají pod sebou oddělení.

 

1.2 Kraje

KRAJE jsou vyššími územními samosprávnými celky, jejichž fungování se řídí zákonem
o krajích č. 129/2000 Sb. Jsou označovány jako střední článek veřejné správy. Území České republiky je rozděleno do 14 krajů vč. hlavního města Prahy.

Mají 4 základní funkce:

  • Integrační a koordinační. Kraje mají integrační a koordinační funkci ve vztahu k ostatním subjektům na svém spravovaném území.
  • Dozorová a poradní. Kraje disponují rozsáhlým administrativním aparátem a personálním, technickým zázemím, fungují pro obce jako poradní orgán.
  • Redistribuční. Přerozdělují veřejné finanční prostředky ve svém vlastním správním území. Mají vlastní grantové prostředky, administrují strukturální fondy, vytváří dotační programy.
  • Reprezentační a zprostředkovatelská funkce vůči ústřední státní správě. Kraje hájí zájmy svého území na nejvyšších místech.

Kraje mají podobné charakteristické znaky jako obce:

  • Vlastní (resp. správní) území (územní základ) – území krajů jsou vymezena ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Z Ústavy vyplývá pro obce obecná působnost, tzn., že územní správou je obec. Má-li kraj potřebu v obci něco realizovat, je povinen to s obcí projednat. Obec v samostatné působnosti není nikomu podřízena, tedy ani kraji. V přenesené působnosti je však odpovědná podle agend nadřazenému správnímu orgánu.
  • Obyvatelstvo (personální základ) – občanem kraje je každý obyvatel s trvalým bydlištěm na území obce v územním obvodu kraje.
  • Právní subjektivita a právotvorba (právní základ) – kraje mají jednu pravomoc, kterou obce nemají, a to právo předkládat návrhy zákonů Poslanecké sněmovně.
  • Vlastní majetek a hospodaření podle rozpočtu (ekonomický základ)
  • Právo na samosprávu
  • Soustava orgánů

Nejvyšším rozhodovacím orgánem kraje je ZASTUPITELSTVO KRAJE. Kritériem pro stanovení počtu členů zastupitelstva je počet obyvatel kraje k 1. lednu v roce voleb[2]. Zastupitelé jsou voleni na období 4 let a rozhodují především ve věcech své samostatné působnosti:

  • předkládají návrhy zákonů Poslanecké sněmovně;
  • předkládají návrhy Ústavnímu soudu na zrušení právních předpisů, mají-li za to, že jsou v rozporu se zákonem;
  • vydávají obecně závazné vyhlášky kraje;
  • koordinují rozvoj územního obvodu, schvalují programy rozvoje územního obvodu kraje, zajišťují jejich realizaci a kontrolují jejich plnění;
  • schvalují koncepce rozvoje cestovního ruchu na území kraje, zajišťují jejich realizaci a kontrolují jejich plnění;
  • volí zástupce kraje do regionálních rad regionů soudržnosti;
  • stanovují rozsah základní dopravní obslužnosti pro území kraje;
  • rozhodují o spolupráci kraje s jinými kraji a o mezinárodní spolupráci;
  • schvalují rozpočet kraje a závěrečný účet kraje;
  • zřizují a ruší příspěvkové organizace a organizační složky kraje; k tomu schvalují jejich zřizovací listiny;
  • rozhodují o založení a rušení právnických osob, schvalují jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy a stanovy, rozhodují o účasti v již založených právnických osobách;
  • delegují zástupce kraje na valnou hromadu obchodních společností, v nichž má kraj majetkovou účast;
  • navrhují zástupce kraje do ostatních orgánů obchodních společností, v nichž má kraj majetkovou účast, a navrhují jejich odvolání;
  • volí a odvolávají hejtmana, náměstka (náměstky) hejtmana a další členy rady z řad svých členů a odvolávají je z funkce;
  • stanovují počet uvolněných členů rady, jakož i funkce, pro které budou členové zastupitelstva uvolněni, a od kterého dne;
  • zřizují a zrušují výbory, volí a odvolávají jejich předsedy a členy;
  • rozhodují o odměnách neuvolněným členům zastupitelstva;
  • stanovují zásady pro poskytování cestovních náhrad členům zastupitelstva;
  • rozhodují o peněžitých plněních spojených s výkonem funkce členů výborů, komisí a zvláštních orgánů fyzickým osobám, které nejsou členy zastupitelstva;
  • udělují ceny kraje;
  • plní další úkoly stanovené zákonem a rozhodují o majetkoprávních úkonech kraje.

Výkonným orgánem zastupitelstva je RADA KRAJE. Tvoří ji hejtman, náměstek (nebo náměstci) hejtmana a další členové rady. Počet členů je 9 (v krajích do 600 tis. ob.) nebo 11 (nad 600 tis. ob.). Rada připravuje podklady a návrhy pro jednání zastupitelstva a zajišťuje plnění přijatých rozhodnutí. Rada zabezpečuje hospodaření podle schváleného rozpočtu, stanovuje počet zaměstnanců krajského úřadu vč. objemu finančních prostředků na jejich platy. Radní mohou na návrh ředitele krajského úřadu jmenovat nebo odvolávat vedoucí jednotlivých odborů, zřizovat a zrušovat komise, ukládat úkoly krajskému úřadu ve věcech samostatné působnosti a kontrolovat jejich plnění, vyřizovat připomínky a návrhy obcí v územním obvodu kraje, stanovit pravidla pro přijímání a vyřizování petic a stížností, vydávat nařízení kraje a vykonávat další záležitosti stanovené zákonem o krajích.

HEJTMAN zastupuje kraj navenek. Není však statutárním zástupcem kraje, ale plně se zodpovídá zastupitelstvu. Koná pouze to, co předtím zastupitelstvo schválilo. Hejtmani a jejich náměstci jsou voleni zastupitelstvem z řad zastupitelů. Hejtman spolu s náměstkem podepisuje právní předpisy kraje. Dále jmenuje a odvolává ředitele krajského úřadu, dává mu úkoly a stanovuje mu plat. Odpovídá za informování veřejnosti o činnosti kraje, vede bezpečnostní a záchranné akce v případě mimořádných událostí – může požádat o nasazení armády k záchranným pracím a o humanitární pomoc osobám postiženým krizovou situací. Řídí zasedání zastupitelstva a rady a podepisuje zápisy z jednání. V případech stanovených zákony zřizuje pro výkon přenesené působnosti zvláštní orgány, které nejsou součástí krajského úřadu.

KRAJSKÝ ÚŘAD plní úkoly, které mu v samostatné působnosti svěřilo zastupitelstvo nebo rada, a pomáhá činnosti výborům a komisím. V čele úřadu stojí ředitel. Úřad se zpravidla člení na odbory a oddělení. Krajský úřad mj. poskytuje odbornou a metodickou pomoc obcím a kontroluje zákonnými prostředky výkon přenesené působnosti orgánů obcí. V přenesené působnosti vykonává úkoly stanovené zákonem.

Zastupitelstvo může zřídit jako iniciační a poradní orgány VÝBORY. Finanční výbor, kontrolní výbor a výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost jsou zřizovány vždy. Finanční výbor je zřízen za účelem kontroly hospodaření s majetkem a finančními prostředky kraje, dále za účelem kontroly využití dotací z rozpočtu kraje obcemi a plnění dalších finančních činností kraje. Kontrolní výbor kontroluje plnění usnesení rady a zastupitelstva a dodržování právních předpisů. Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost posuzuje v návaznosti na demografický vývoj síť škol, navrhuje zkvalitnění služeb poskytovaných školami nebo školských zařízení, které zřizuje kraj, a plní další úkoly v oblasti výchovy a vzdělávání, jimiž jej pověří zastupitelstvo. V krajích, kde žije nejméně 5% obyvatel jiné národnosti, než české, se povinně zřizuje i výbor pro národnostní menšiny.

Rada kraje může jako své poradní a iniciační orgány zřídit KOMISE.

Mezi kraji má zvláštní postavení PRAHA. Je to obec se statusem statutárního města, zároveň hlavního města, také kraje a současně i regionu soudržnosti. Jako jediná se neřídí zákonem o obcích, ale zákonem o hlavním městě Praze č. 131/2000 Sb. Stejně jako ostatní statutární města se i Praha dělí na městské části, ale pouze v Praze mají tyto městské části právní subjektivitu. Pražský magistrát není organizován jako obecní úřad, ale jako krajský úřad, tzn., že nemá tajemníka, ale ředitele, a primátor a místostarostové nejsou součástí magistrátu.

 

1.3 Regiony soudržnosti

Pro potřeby koordinace hospodářské a sociální soudržnosti, tedy snahy o vyrovnávání rozdílů mezi regiony, a za účelem čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie na jejich realizaci byly zákonem č. 248/2000 Sb. vymezeny tzv. REGIONY SOUDRŽNOSTI. Jejich územní vymezení je totožné s územními statistickými jednotkami NUTS II.

Dle klasifikace těchto územních statistických jednotek EU (velikostně srovnatelných) se Česká republika člení na:

  • NUTS I – území celé České republiky
  • NUTS II – regiony soudržnosti
  • NUTS III – kraje
  • LAU I (původně NUTS IV) – okresy
  • LAU II (původně NUTS V) – obce

Zákon vymezuje 8 regionů soudržnosti:

  • Praha (území hl. města Prahy se sídlem v Praze)
  • Střední Čechy (území Středočeského kraje se sídlem v Praze)
  • Jihozápad (území Českobudějovického a Plzeňského kraje se sídlem v Českých Budějovicích)
  • Severozápad (území Karlovarského a Ústeckého kraje se sídlem v Ústí nad Labem)
  • Severovýchod (území Libereckého, Pardubického a Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové)
  • Jihovýchod (území Brněnského a Jihlavského kraje se sídlem v Brně)
  • Střední Morava (území Olomouckého a Zlínského kraje se sídlem v Olomouci)
  • Moravskoslezsko (území Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě)

V každém regionu soudržnosti je zákonem o podpoře regionálního rozvoje zřízena REGIONÁLNÍ RADA. Regionální rada je právnickou osobou. Je řídícím orgánem regionálního operačního programu příslušného regionu soudržnosti. Má za úkol vypracovávat programy spolufinancované z fondů a rozhodovat o efektivním využití finančních prostředků na realizaci jednotlivých projektů vč. kontroly hospodaření a samotné realizace. Regionální rady jsou v tomto případě přeneseným orgánem státní správy. Pokud se kraje, které tvoří region soudržnosti, domluví na spolupráci, mohou zastupitelstva krajů svěřit regionální radě projednávání a rozhodování ve věcech této vzájemné spolupráce. Kraje pak poskytnou radě ze svých rozpočtů finanční prostředky na plnění těchto úkolů.

Orgány regionální rady jsou výbor Regionální rady, předseda Regionální rady a úřad Regionální rady.

VÝBOR REGIONÁLNÍ RADY. Členy výboru volí ze svých členů zastupitelstva krajů, které tvoří region soudržnosti. Je-li region soudržnosti tvořen jedním krajem, má výbor 15 členů.  Je-li region soudržnosti tvořen více kraji, je každý kraj ve výboru zastoupen 8 členy. Výbor je rozhodovacím orgánem Rady. Je zodpovědný za řízení a provádění regionálního operačního programu. Jeho úlohou je rozhodovat o přidělení dotací a do jakých operačních oblastí budou peníze z dotací vypsány. Sleduje realizaci projektů a předkládá Regionální radě návrhy a doporučení pro úpravu programového dokumentu a prováděcího dokumentu. Členové výboru ze svých řad volí předsedu a místopředsedy Regionální rady. Předseda je statutárním orgánem regionu soudržnosti, zastupuje region navenek a ze své činnosti je odpovědný výboru.

Výkonným orgánem Regionální rady je ÚŘAD REGIONÁLNÍ RADY v čele s ředitelem. Ředitele jmenuje a odvolává výbor na návrh jeho předsedy. Funkce ředitele výboru je podřízená předsedovi výboru. Úřad zabezpečuje veškeré úkoly spojené s funkcí řídícího orgánu Regionálního operačního programu s výjimkou těch záležitostí, které jsou svěřeny výboru. Úřad dále plní úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti Regionální rady.

Regiony soudržnosti spolu s orgány regionálních rad vznikly před začátkem programovacího období EU 2000 – 2006 a nyní jsou výkonné v programovacím období 2007 – 2013. V současné době se již připravuje další programovací období (2014+)
 

 

2 Zájmová samospráva

Nejen územním celkům bylo dáno právo rozhodovat samostatně o vlastních záležitostech. Subjektům, které spojuje určitý společný zájem, může být toto právo svěřeno také – jedná se o ZÁJMOVOU (nebo také PROFESNÍ) SAMOSPRÁVU. Na rozdíl od samosprávy územní však zájmová samospráva není ústavně zakotvena. Je svěřena jednotlivým zájmovým subjektům na základě zákonů, které je zřizují.

Zájmová samospráva je v ČR reprezentována:

  • komorami s povinným členstvím,
  • komorami s nepovinným členstvím a
  • vysokoškolskou samosprávou

V současné době působí v ČR tyto zájmové komory:

  • Česká lékařská komora
  • Česká stomatologická komora
  • Česká lékárnická komora
  • Komora veterinárních lékařů ČR
  • Hospodářská komora ČR
  • Agrární komora ČR
  • Česká advokátní komora
  • Notářská komora ČR
  • Komora daňových poradců ČR
  • Komora auditorů ČR
  • Česká komora architektů
  • Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Z hlediska složení komor můžeme rozlišovat komory stavovské a profesní. Mezi stavovské patří např. Česká lékařská komora nebo Česká stomatologická komora. Mezi profesní komory řadíme např. Komoru daňových poradců nebo Českou advokátní komoru. U většiny komor je členství povinné, pouze členství v Hospodářské a Agrární komoře je dobrovolné.

Všechny komory:

  • mají právní subjektivitu,
  • jsou veřejnoprávními korporacemi,
  • mají vlastní působnost a pravomoc vymezené příslušnými zákony,
  • mají svůj vlastní majetek, s nímž samostatně hospodaří a
  • vytvářejí si své vlastní orgány: jsou zastupovány prezidentem (předsedou), nejvyšším (rozhodovacím) orgánem (sněmem, valnou hromadou, shromážděním delegátů), výkonným orgánem (prezidiem) a kontrolními orgány.

Komory:

  • spolupracují s orgány státní správy,
  • vydávají osvědčení a licence pro výkon daného povolání,
  • stanovují pravidla pro výkon povolání a vykonávají dohled nad výkonem povolání svých členů.
  • Mají disciplinární pravomoc vůči svým členům, kteří poruší své povinnosti.
  • Mohou ukládat sankce – napomenutí, pokutu, pozastavení činnosti nebo vyškrtnutí ze seznamu členů komory

VYSOKÝM ŠKOLÁM je samospráva dána zákonem o vysokých školách č. 111/1998 Sb. Vysoké školy si určují vlastní vnitřní organizaci, rozhodují o počtu přijímaných uchazečů, o podmínkách pro přijetí ke studiu a rozhodují v přijímacím řízení. Tvoří a uskutečňují studijní programy, organizují studium, rozhodují o právech a povinnostech studentů, volí si zaměření a organizaci vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti, určují si pracovněprávní vztahy a počet akademických pracovníků a ostatních zaměstnanců. Vedou habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem, spolupracují s jinými vysokými školami a právnickými osobami (i zahraničními), stanovují výši poplatků spojených se studiem. Vysoké školy ustanovují samosprávné akademické orgány, jimiž jsou: akademický senát, rektor, vědecká rada, disciplinární komise, správní rada a kvestor.

  • Akademický senát veřejné vysoké školy je jejím samosprávným zastupitelským akademickým orgánem. Má nejméně jedenáct členů, z toho nejméně jednu třetinu a nejvýše jednu polovinu tvoří studenti. Členy akademického senátu veřejné vysoké školy volí ze svých řad členové akademické obce školy. Akademický senát mj. schvaluje vnitřní předpisy školy, rozpočet předložený rektorem a využívání finančních prostředků školy, výroční zprávu o činnosti a hospodaření školy, hodnocení činnosti vysoké školy předložené rektorem, na návrh rektora jmenování a odvolání členů vědecké rady a disciplinární komise, podmínky pro přijetí ke studiu v programech, které se neuskutečňují na fakultách, dlouhodobý záměr vzdělávací, vědecké a výzkumné činnosti a jeho každoroční aktualizaci. Dále se akademický senát usnáší na návrhu jmenování či odvolání rektora a mění nebo ruší vnitřní předpisy, pokud jsou v rozporu s jinými vnitřními předpisy školy.
  • V čele vysoké školy stojí rektor, který je jejím statutárním zástupcem a rozhoduje o věcech školy. Jako své zástupce jmenuje prorektory. Dále jmenuje či odvolává členy vědecké rady z řad významných představitelů oborů, v nichž vysoká škola uskutečňuje svůj studijní program. Nejméně jedna třetina členů nesmí být součástí akademické obce příslušné vysoké školy. Vědecká rada schvaluje studijní programy, vede habilitační řízení a projednává dlouhodobý záměr školy.
  • Disciplinární komise složená z poloviny ze studentů a z poloviny z členů akademické obce projednává disciplinární přestupky studentů.
  • Správní rada vysoké školy je složena z představitelů veřejného života, územní samosprávy a státní správy. Musí mít minimálně 9 členů, jejich počet musí být dělitelný třemi. Členy nemohou být zaměstnanci příslušné vysoké školy. Správní rada se vyjadřuje k zamýšleným právním úkonům, k dlouhodobému záměru školy a jiným záležitostem, které jí k projednání předloží rektor nebo ministr školství, mládeže a tělovýchovy, vyjadřuje se k rozpočtu školy a výročním zprávám. Správní rada vyjadřuje stanoviska k činnosti školy.

Kvestor řídí hospodaření a vnitřní správu vysoké školy a vystupuje jejím jménem v rozsahu stanoveném opatřením rektora. Je jmenován a odvoláván rektorem.



[1] Do 500 obyvatel: 5-15 členů, 501-3000 obyvatel: 7-15 členů, 3001-10000 obyvatel: 11-25 členů, 10001-50000 obyvatel: 15-35 členů, 50001-150000 obyvatel: 35-55 členů.

[2] Do 600 tis. ob.: 45, od 600 tisíc do 900 tis.: 55 a nad 900 tis. ob.: 65.

 

Zdroj: PONIKELSKÝ, P. a kol., Organizace regionálního rozvoje, Vysoká škola regionálního rozvoje, Praha 2011, ISBN: 978-80-87174-10-4

 

Zpět

Vyhledávání

Fotografie použita dle Creative Commons David_Yannick  © 2009-2018 Asociace regionalistů z.s., e-Rozvoj.cz, s.r.o. Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode