Rozvojové rozhodování obce

Každé místo má své neopakovatelné kombinace určitých vlastností, které vytvářejí potenciály jeho přírodního, kulturního a ekonomického rozvoje. Využitelnost těchto potenciálů je závislá na smysluplné aktivitě obyvatel, poloze místa a na velikosti kapitálu, který je k dispozici. Kombinace těchto vstupů do jisté míry předurčuje i optimální strategii chování obcí i celého regionu ve využívání svého bohatství.

Při určitém zjednodušení můžeme rozlišit tři základní oblasti rozvojových aktivit obce:

• zajištění podmínek pro život obyvatel a podnikání (přímý vliv investiční aktivity převážně infrastruktura),
• vytváření prostředí pro rozvoj občanských aktivit (nepřímý vliv),
• vytváření prostředí pro rozvoj ekonomických aktivit (nepřímý vliv).

Faktory působící na rozvojové rozhodování

Důležitou součástí činnosti obce je zajišťování veřejných služeb, resp. veřejných statků. Ekonomická teorie rozlišuje statky soukromé a veřejné, veřejné statky můžeme dále rozčlenit na čisté a smíšené. Základními kritérii jsou dělitelnost spotřeby a vylučitelnost ze spotřeby. Veřejné (kolektivní) statky jsou statky, u nichž existuje nedělitelnost spotřeby (např. užitek z užívání mostu je stejný pro jednu či deset osob; omezením užívání mostu je jeho kapacita), nevylučitelnost ze spotřeby (např. v případě veřejného osvětlení nemůžeme někomu zabránit užívat tohoto zdroje světla, aniž bychom tak zabránili všem) a nulové mezní náklady na každou další spotřebovanou jednotku (pokud půjde po mostě či pod veřejným osvětlením více osob, nevznikají tak obce žádné další náklady oproti nákladům na udržení funkčnosti tohoto statku s jediným uživatelem). Čisté veřejné statky zcela splňují tyto předpoklady, smíšené veřejné statky mohou být do jisté míry dělitelné či můžeme vyloučit ze spotřeby (což je obvykle spojeno s dodatečnými náklady). Příčiny existence veřejných statků jsou jak objektivní (např. selhání trhu), tak subjektivní (např. tradice). Je třeba odlišovat statky veřejné od statků veřejně poskytovaných, které jsou statky soukromými z různých důvodů (např. prevence, podpora pozitivních jevů) podporovanými subjekty veřejné správy.

Poskytování veřejných statků ze strany obce je úzce spojeno s obecním majetkem, V oblasti čistých veřejných statků jde zejména o zajištění veřejného osvětlení, funkčnost veřejných komunikací či ochrana životního prostředí. Typickými smíšenými veřejnými statky je oblast školství či sociálních služeb. Veřejné statky mohou být na obecní úrovni zabezpečovány pomocí rozpočtu obce a příspěvkových organizací obce, pomocí municipálních podniků či pomocí soukromých firem. Volba formy produkce veřejných statků závisí na charakteru statku. V případě nezbytných služeb s potřebou vysoké spolehlivosti je vhodnější municipální podnik. Obec rovněž může zvažovat celkové, či částečné financování veřejných statků.

V době evropské integrace jsou veřejné služby vhodným nástrojem pro uplatňování politiky místního rozvoje, protože napomáhají utvářet a zvyšovat přitažlivost jednotlivých oblastí. Pro místní a regionální samosprávy je proto důležité mít fungující veřejné služby za dobré ceny. Aktuálními otázkami jsou zejména řízení veřejných služeb, posouzení jejich účinnosti a jejich slučitelnost s tržním prostředím.

V tabulce je uvedeno možné členění základních nástrojů obecní politiky. Jedním z klíčových nástrojů řízení je využívání strategických dokumentů a územně plánovací dokumentace, kdy dochází v procesu vyjednávání ke stanovení rozvojových priorit a účelnému využití finančních zdrojů.

Nástroje obecní politiky

(Pramen: Rektořík, J., Šelešovský, J., a kol.: Územní samospráva v ČR, SR a Rakousku – Příručka pro zastupitele měst a obcí. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 77, upraveno.)

Mezi další významné nástroje obecní politiky, které nejsou součástí výše uvedeného pramene (Rektořík, Šelešovský 1999), jistě také patří institucionální nástroje. Z tohoto pohledu jsou nejvíce aplikovány dva druhy těchto nástrojů – vytváření dalších obecních institucí bez přímé účasti obce a členství obce spolu s dalšími aktéry v nově vytvořených subjektech.

V prvním případě institucionálních nástrojů může daná obec vytvářet a zakládat různé typy subjektů (např. příspěvkové organizace nebo i soukromé společnosti), které jí mohou pomoci řešit různé problémy. V těchto nově vytvářených subjektech má obec většinou 100% podíl nebo rozhodující většinu. Mezi nejčastěji řešená témata patří například odpadové hospodářství, školství, zdravotnictví, doprava či další rozvojové projekty různorodého charakteru.

V případě již konkrétního členství obce spolu s dalšími aktéry rozvoje území (subjekty veřejné správy, podnikatelské či neziskové subjekty…) v nově vytvořeném subjektu existuje široká škála možností těchto uskupení. Mezi nejčastěji zakládané subjekty patří například dobrovolné svazky obcí, místní akční skupiny nebo členství obcí v různých asociacích (například Svaz měst a obcí ČR). Určitý potenciál pro budoucí rozvoj má v České republice relativně nový typ spolupráce – partnerství veřejného a soukromého sektoru prostřednictvím PPP (Public-Private-Partnership). Další přehled všech typů členství obcí v různých subjektech je velmi názorně zpracován v publikaci „Spolupráce obcí jako faktor rozvoje“, která je dostupná na https://www.garep.cz.

Zpracováno na základě: Binek, J., Galvasová, I., Svobodová, H., Holeček, J., Chabičovská K. Obec a její rozvoj v širších souvislostech (certifikovaná metodika Ministerstva zemědělství č. 1/2012). Brno: GaREP, spol. s r.o., 2009, ISBN 978-80-904308-2-2.