Rozhodovací problémy veřejného sektoru

Rozhodování ve veřejném sektoru vykazuje v porovnání se sektorem soukromým některé významné odlišnosti. Motivem činností soukromého sektoru je vytvářet zisk, maximalizovat obrat, plnit výrobní plán, uspokojovat potřeby vlastníků, apod., tzn. cílem soukromých aktivit je maximalizovat ekonomické charakteristiky, kdy pro dosažení tohoto cíle postačí „prosté“ rozhodování o nákladech a finančně vyjádřených přínosech. Ostatní hodnoty a rozhodovací veličiny vstupují do procesu rozhodování soukromého sektoru buď nahodile nebo záměrným zařazením nefinančních faktorů vlastníkem (např. při rozhodování o lokalizaci může vlastník upřednostnit rozhodovací faktor místa svého rodiště). Základem rozhodování soukromého sektoru jsou proto zcela realistické, ekonomicky podložené a finančně vyčíslitelné faktory. V souvislosti se soukromým sektorem tedy hovoříme o maximalizaci EKONOMICKÝCH efektů. Na rozdíl od tohoto pojetí veřejný sektor plní jiné poslání. Posláním veřejného sektoru je zajišťovat produkci veřejných statků a veřejných služeb, tzn. takových společensky žádoucích produktů, jejichž poskytování je z pohledu soukromého sektoru ekonomicky neefektivní. Veřejný sektor svou činností (kromě správní činnosti) zaplňuje určité mezery na „trhu“, které nedokáže a ani nechce z výše uvedených důvodů pokrýt soukromý sektor. A právě ukazatele ekonomické efektivnosti odlišují výchozí rozhodovací pozice soukromého a veřejného sektoru. Posláním veřejného sektoru není maximalizace ekonomických efektů (u tržně neefektivních produktů to ani není možné), ale maximalizace SPOLEČENSKÝCH efektů. Tyto efekty však nejsou měřitelné, exaktně hodnotitelé ani finančně vyčíslitelné. Rozhodovacích problémů veřejného sektoru (a to zejména ve vztahu k rozhodování o klíčových otázkách směřování rozvoje obcí či regionů) k řešení při přijímání strategických, taktických i operativních rozhodnutí je tedy více než v případě sektoru soukromého. Veřejný sektor totiž nepracuje pouze s ekonomickými veličinami na straně vstupů a výstupů, ale musí ryze ekonomické vstupy (investiční náklady, provozní náklady) vyvážit společenskými efekty. Při rozhodování tedy nečiní pouze racionální argumenty, ale zejména argumenty společenské efektivnosti. Tato pozice sebou však nese následující problémy:

- velké množství různorodých potřeb a očekávání

- charakter rozvojových aktivit (veřejné statky, veřejné služby)

- omezené zdroje (finanční, technické, personální)

Uvedené vymezení dokumentuje rozhodovací faktory, které musí brát v úvahu veřejný sektor při přijímání zejména rozvojových návrhů či opatření. V tomto ohledu veřejný / komunální sektor pracuje ve prospěch „municipálních akcionářů“, tj. občanů obce. Při rozhodování se tedy potýká se značným množstvím různorodých potřeb, očekávání a přání občanů, popř. individuálních či skupinových zájmů v různých oblastech. Druhým problémem je charakter poskytovaných (veřejností požadovaných) statků a služeb, a sice veřejný charakter poskytovaných produktů. Významným atributem veřejného produktu je přitom jeho cena (v penězích), která je hrazena buď plně nebo minimálně částečně z veřejného rozpočtu a tudíž neexistuje žádná finanční (nákladová) motivace konzumenta. Což s sebou nese třetí klíčový rozhodovací problém a to, že veřejný sektor na straně vstupů hradí svým dodavatelům tržní ceny, ale na straně výstupů ekonomický výnos nerealizuje (z podstaty svého poslání). Tímto způsobem se však dostává (i přesto, že je tento proces z hlediska teorie a praxe veřejných služeb) opět do problémů v rozhodování – kterými jsou omezené (nejen finanční zdroje). Veřejný sektor / obec tedy musí při rozhodování brát v úvahu nejen ekonomické hledisko (zejména na straně vstupů), tak, a to zejména, hledisko společenské efektivnosti. Schematicky je možné faktory ovlivňující rozhodování veřejného sektoru či obcí v oblasti regionálního rozvoje znázornit následujícím způsobem.

EKONOMICKÝ ROZMĚR ROZHODOVÁNÍ → EKONOMICKÉ DOPADY → sofistikované nástroje finančního řízení a investičního rozhodování → MĚŘITELNÉ UKAZATELE

SPOLEČENSKÝ ROZMĚR ROZHODOVÁNÍ → společenské dopady, multiplikační efekty, externality → NEMĚŘITELNÉ UKAZATELE